BRNO Jedná se o objekty, které jsou zahrnuty v brownfieldu v centru města. Adresa: Brno-střed, ul. Vlhká Parcely i s budovami, o které nám jde, jsou ve vlastnictví Statutárního města Brno. Budovy jsou bez čísla popisného nebo evidenčního. Pravděpodobně to byly jakési technické budovy Českých drah a pak se to různě pronajímalo soukromým subjektům (technické služby apod.) Budovy zatím nejsou moc zdemolované, ale je to oblast v ghettu a momentálně hojně využívané spíš jako šlehárna. Žádosti o dispozice s objekty, o které bychom měli zájem, nejsou oficiálně podané žádné (zjištěno minulý týden). Podle všech zdrojů, které jsme využili, žádný konkrétní plán s tímto územím město nemá. Okolní parcely, včetně přístupové, jsou většinou ve vlastnickém právu České republiky a právo hospodařit s majetkem má Správa železniční dopravní cesty. U těchto parcel je poznámka k funkčnímu využití - V severní části jsou návrhové plochy městské zeleně (zatím tam jsou koleje po kterých jezdí vlaky, takže až zruší koleje tak bude zeleň :)
Dům staršího původu, klasicistně přestavěný Franzem Wolfem v roce 1867, upraven na nájemní a kancelářský dům podle plánů Viktora Lampla a Otto Fuchse z roku 1922 v dekorativistickém stylu dvacátých let. Posledních několik let prázdný a nevyužívaný.
Pojďme se bavit o slušnosti – slušný dýchánek pořádaný Iniciativou Ne rasismu! Na programu živá (Kopec šišek, Jízda na Slonovi) i reprodukovaná hudba, poezie (Jan Škrob a další..) i promítání.
Pojďme se bavit o slušnosti
Poslední měsíce se jako rakovina šíří českými městy přízrak anticiganismu a jako jeho výplod jsou organizovány pochody proti Romům. Neonacisté, často spolu s místními občany společně na shromážděních tvoří dočasné koalice, aby deklarovali svou domnělou slušnost a sdílenou nenávist namířenou na ty, kteří jako poslední zůstávají v sociální hierarchii pod nimi. Jsou to chudí Romové, kteří pro absenci sociálního bydlení často v lepším případě přežívají na předražených ubytovnách, v horším potom na ulici. Ale ani ti movitější z nich nemají vyhráno. Aby si zajistili důstojné bydlení, musí projít očistcem na rasovém základě postaveného trhu s bydlením.
Nikdo se přitom nezajímá o druhou stranu mince. To jsou majitelé ubytoven, kteří chudobu využívají k přivýdělku a politici, kteří možná teprve zjišťují, že existuje něco jako sociální bydlení. Kriminalita spojená s životními podmínkami chudých a náležitě rozmazaná médii, je pak záminkou pro pořádání protiromských demonstrací, při nichž dochází často k absurdním situacím, kdy nezaměstnaní ženou nezaměstnané do práce, lidé s kriminální minulostí vypráví druhým o slušnosti a ti, kteří využívají systém sociálních dávek, spílají těm, kteří jej využívají také. K tomu, aby si jedna skupina mohla aspoň chvíli připadat lepší než ta druhá, stačí jedna milá drobnůstka: mít vnější znak, díky kterému si nepřítele vyberete. Zanadávat si na cikány v situaci, kdy vás sžírá deziluze, a sami nevíte, co s vámi bude, je dost zoufalá poslední radost. Dává vám to ale životodárnou manu, která vám umožní cítit se morálně „nad nimi“ a znovunabýt status slušného člověka.
Co na tom, že z toho smrdí bezradnost a malost. Ne, slušné není svádět tíhy svého života na někoho, kdo za ně nenese žádnou zodpovědnost. Slušnost není přidat se k náckům, když se tváří, že vám chtějí pomoct. Slušnost není ani podléhat rasistickým předsudkům a mít u toho pocit disidentství. Slušnost ale také není mít pocit nadřazenosti nad chudými, vyhýbat se bezdomovcům a tvářit se že do vašeho světa nepatří. S takovými slušnými nechceme mít nic společného.
Občas je dobré podívat se pravdě do očí zvlášť, když lidi bez domova, které vídáte na ulicích, nejsou science fiction ani černá sanitka. Pro nás slušnost znamená ctnost a ctnost se musí zasloužit. Znamená pro nás podat ruku tomu, kdo potřebuje pomoc. Poskytnout přístřeší těm, na které po nocích kape. Dát najíst lidem, kteří mají hlad. A ostře se vymezit proti všem, kteří si na nich chtějí léčit svoje mindráky nebo pakovat svoje kapsy. Zkrátka a dobře slušnost je pro nás solidarita s těmi na dně.
A v situaci, kdy je v celé ČR 651 937 prázdných bytů, okolo 30 tisíc bezdomovců a stále větší část lidí je ohrožena bytovou nouzí, už squatting není extrémní, ale slušnost. Dnes jsme přišli jako slušní lidé obsadit tento dům. Možná jsme manažeři, kteří zjistili, že ošulování lidí jim nedělá dobrou karmu a chtějí se polepšit. Možná jsme potápějící se střední třída, která ztratila veškeré jistoty, a proto volí tuto cestu. A možná si z vás jenom děláme legraci a čekáme, co se stane, když se vám nepotvrdí váš obrázek o squatterech jako bandě asociálů na drogách.
Kdysi se říkalo, že každý celek je tak silný, jako jeho nejslabší článek. Může nás nechávat chladnými vědomí, že na nejslabší články této společnosti se buď jaksi zapomnělo, nebo se na ně v horším případě pořádají pogromy a vyhánějí se z veřejných prostranství, tak jak to už dlouhou dobu praktikuje pražský magistrát s bezdomovci. Anebo se můžeme začít chovat slušně a táhnout za jeden provaz! Dneska jsme s cikány na ubytovnách, dneska jsme s lidmi žijícími na ulicích, dneska jsme s každým koho společnost vyloučila, aby se cítila líp.
Připojte se a buďte slušnými,
dneska je slušné squattovat!
Pohořelec 24, č.p. 112, parcela 321, Hradčany, 1893 m2
památkově chráněné území
památková. rezervace – budova, pozemek v památkové rezervaci
Nejsou evidována žádná omezení.
vlastnické právo: U svatého Michala, a.s., Václavské nám. 1601/47, Praha 1, 110 00
předseda představenstva:
Ing. Zdeněk Havelka
Prachatice, Slámova 462, PSČ 383 01
Jediný akcionář:
Czech Property Investments, a.s.
Praha 1, Václavské náměstí 1601/47, PSČ 110 00, +420 281 082 110
10 ks kmenové akcie v hodnotě 200 000,- Kč
základní kapitál: 2 000 000,- Kč
Sídlo sv. Michala a.s. v budově na rohu Opletalovy ulice, který se má bourat.
Jediným akcionářem je Czech Property Investments, a.s., která tuto budovu na Václaváku zároveň vlastní.
Dům U Svatého Michala na pražském Pohořelci je historickou stavbou, jejíž nejstarší části pocházejí z období gotiky. Budova se v minulosti několikrát stavebně upravovala, její současná podoba je výsledkem sjednocení dvou původních domů z 16.st, přímo sousedí s Ministerstvem zahraničí, byl jako jeden z mála v této lokalitě obývaný původními nájemníky do roku 2005. Jeho majitel se jej ale rozhodl prodat a všichni obyvatelé domu byli vystěhováni.
Bývalý majitel domu, pan Hulicius, emigroval po komunistickém převratu do západního Německa, kde v sedmdesátých letech účinkoval v instruktážním filmu o vlasových implantátech.
Oprava pilířů historického domu ( z časopisu Stavebnictví 02/2012)
Před obnovou (rok 2011,2012) byl stavebně technický stav domu velmi špatný. Zdivo bylo porušeno četnými trhlinami, průčelní pilíře byly vážně narušeny svislými trhlinami soklů, rozpadem opukových bloků a odpadáváním neprovázaných dozdívek provedených při dřívějších opravách. Na základě těchto skutečností vydal příslušný stavební úřad rozhodnutí o provedení nutné zabezpečovací práce.
Zabezpečovací práce byly navrženy a provedeny ve třech etapách. V rámci I. a II. etapy průčelí stavby provizorně podepírala těžká tesařská konstrukce a dům byl stažen ocelovými táhly. Ve III. etapě došlo k přezdění vadné části pilířů. Článek popisuje práce realizované ve III. etapě zabezpečovacích prací.
Základní údaje o stavbě
Stavba: dům U Svatého Michala
Investor: CPI Group a.s.
Projektant: ATREA spol. s r.o.
Projektant statické části: Viktor BENEŠ – Projektová kancelář, s.r.o.
Stavebně technický průzkum: Diagnostika staveb Dostál a Potužák s.r.o.
Dodavatel: BM Construction, spol. s r.o.
Stavbyvedoucí: Ing. Michal Vrána
Pohořelec 25
Vlastnické právo– Hlavní město Praha, Mariánské náměstí 2/2, Staré Město, 11001 Praha 1
Svěřená správa nemovitostí ve vlastnictví obce: Městská část Praha 1, Vodičkova 681/18, Nové město, 11568 Praha 1
pam. rezervace – budova, pozemek v památkové rezervaci
A.REŠERŠE Rytířská 401/20 + Provaznická 7/401 Vlastnictví: MAITREA a.s. (Týnská ulička 1064/6, Staré Město, 11000 Praha 1) Palác Hrobčických zvaný též dům U Tobolky, je raně barokní palácová stavba v Rytířské ulici číslo 401/20, která je chráněna jako kulturní památka České republiky. Zadní strana objektu ústí do Provaznické ulice (7/401). Sousedí s Wimmerovým palácem, s nímž má společného majitele. Palác má gotické základy. Od roku 1526 patřil šlechtickému rodu Hrobčických, podle nichž je pojmenován. Současná raně barokní podoba pochází z doby po roce 1680. V 15. století byl přestavěn a půdorys rozšířen až k hradební uličce (dnešní Provaznická). Přízemí bylo upraveno ve 20. století, zbytek fasády hlavního průčelí zůstal raně barokní. V roce 2004 byly bývalým vlastníkem, společností T.V.B. s.r.o. italského podnikatele Cesare Bellitiho provedeny nepovolené demoliční práce a rozsáhlé výkopové práce pro nové suterény ve dvoře i pod dvorním křídlem, kterými byl dům dle památkářů závažně poškozen. V roce 2008 rozhodl Městský soud v Praze, že těmito úpravami došlo ke zneužití vlastnictví a uložil jednateli Cesare Bellitimu pokutu 900 tis korun. Jednalo se o první rozsudek podobného typu a rovněž pokuta byla dosud nejvyšší uložená. „Památka je znehodnocená a nevratně poškozená bouráním dvou nosných obvodových gotických zdí a dvou barokních zdí. Přitom objekty jsou zapsány v ústředním seznamu kulturních památek UNESCO,“ stojí mj. v soudním rozhodnutí. V současné době patří palác Hrobčických (stejně jako další tři neobývané domy, které k němu přiléhají) společností Maitrea s.r.o., jejímž vlastníkem je český miliardář, uhloboran a v posledních letech také buddhista Antonín Koláček. Ten je jedním z obviněných v kauze Mostecké Uhelné. Ze světa uhelného byznysu však již před časem odešel a založil akciovou společnost Maitrea, které dal v průběhu let do vínku základní jmění ve výši 1,6 miliardy korun. Posláním společnosti (která se věnuje např. provozování Domu osobního rozvoje, vegetariánské restaurace či alternativní mateřské školy) má dle jejích internetových stránek být "pomáhat lidem spojit se se svým Srdcem, naslouchat mu a čerpat z jeho Lásky, Citlivosti, Moudrosti a Síly". Mottem správců Paláce Hrobčických je pak "Inspirace srdcem". Samotné slovo Maitrea má ostatně znamenat "laskavý a milující". b. PROHLASENI RYCHLE-STOP Hej, počkej, zastav se… – Co je, nevim, pospíchám… – Všim sis tamtoho baráku? – Kterýho? Je jich tu spousta – Prošli jsme kolem, koukej… – Kde, kde jako? Ten dole s hadrama? – Ne, doleva…A trochu nahoru. – No jo, hotovej palác… – A úplně prázdnej. Vokna zaslepený. – Tak nezastavíme se? C.PROGRAM Na programu Rychlokurz romštiny, rychlonácvik první pomoci R2D2 (soundsystem), OiOiPirátOy (romantic anarcho-communist folk), Václav Klaus (power violence z Hradu) Olyfka (obrazy), Věra Samková (fotografie), Petr Hlaváček (fotografie) Little squatters handbook a promítání filmu ZlýČin vegan guláš, víno, oblečení z freeshopu. Darkroom (a porno s rychlodabingem) zajištěn. D. PROHLASENI - ENG VERZE QUICKLY-STOP Hey, wait, stop there… - What´s up? I have stuff to do… -Have you noticed that old house? – Which one? There are a lot of them. –We´ve just passed through, look… -Where? You mean this one with the rags all over? –Oh yeah, i tis almost a palace… -And it´s completely empty. The windows are sealed. –So how about we stop by? E. PROGRAM - ENG VERZE Programme Crash course of Roma language, crash course of first aid R2D2 (soundsystem), OiOiPirátOy (romantic anarcho-communist folk), Václav Klaus (power violence z Hradu) Olyfka (paintings), Věra Samková (photography), Petr Hlaváček (photography), Little squatters handbook, projection of ZlýČin movie Vegan goulash soup, freeshop, darkroom dubbed porn movie
A.REŠERŠE Washingtonova 21/1569, Praha 1 Vlastnické právo: Česká republika Příslušnost hospodařit s majetkem státu : Ministerstvo spravedlnosti Vyšehradská 427/16, Nové Město, 12800 Praha 2 památkově chráněné území Dům byl postaven na Novém městě pražském roku 1878 v souvislosti s rozvojem oblasti díky výstavbě Hlavního nádraží. Během let byl několikrát přestavěn, mimo jiné firmou Baťa, což se promítlo do různorodosti architektonických prvků v interiérech. Dům sám o sobě není památkově chráněn, ale leží v památkové zóně. Nepodařilo se zjistit jak dlouho zůstává nevyužívaný, ale zcela jistě byl prázdný již v roce 2006, kdy byl jedním z objektů, kterému se věnovala výstava "Budoucnost a přítomnost Prahy 1". Tehdy se počítalo s jeho celkovou rekonstrukcí a vytvořením kancelářských prostor pro Ústřední inspektorát České obchodní inspekce a Inspektorát Středočeského a Hlavního města Prahy. Tento záměr nebyl realizován a opuštěný dům tak dále chátrá. B. PROHLASENI A PROGRAM Za správný konec Obsazení budovy ministerstva spravedlnosti aneb squatterská spravedlnost Vítejte v Sherwoodu! Projděte na jeho druhý konec a uvidíte, jak se dnes zachází s těmi, kdo se ocitli bez střechy nad hlavou, kdo jsou na okraji společnosti a stali se jejími bezprávnými vyvrheli. Už pomalu zkřehlí, postávají u kontejnerů vmáčknutých pod pražskou magistrálu a počítají čas. Jak skloubit obrazy potupy a bídy s deklamacemi o údajné spravedlnosti a svobodě? Čím více lidí bez domova, tím silnější jsou nasazovány prostředky k udržení iluzí. Dnešní čtyři tisíce lidí na ulicích Prahy ještě rozhodně nejsou konečným číslem – podle odhadů se jejich počet může v nejbližších letech i více než zdvojnásobit. Když přitom Praha nestaví bezdomovcům oplocené tábory za městem, chce je alespoň vyhazovat z tramvají. Také „Sherwood“ se změnil. Někdejší komunity vyděděnců se nárazy represivních orgánů rozprskly do zapomnění a jejich místo zaujaly nasvícené výlohy obchodů Hlavního nádraží. V jejich odlescích se ještě chvíli můžeme cítit jako v bezpečí – nebo jako Alenka v říši divů. Tato špinavá éra zašla příliš daleko, s iluzemi je nutno skoncovat. Společnost, ve které lidé umrzají před zamčenými dveřmi prázdných domů, už odhalila svůj barbarský charakter. Také hysterie už musí skončit, včetně hysterie soukromého vlastnictví. Posvátná norma už beztak hoří pod náporem absurdní reality. Proč mají stovky lidí umírat na ulicích, když tisíce nemovitostí leží ladem? My jsme se rozhodli. Obsazujeme prázdný a nevyužívaný dům ministerstva spravedlnosti a vyzýváme každého dalšího ministra nebo jiného nastoupivšího korupčního kariéristu, aby okamžitě připravil zákon o legalizaci squattingu: chtít žít není zločin. Zároveň dnes zůstáváme před domem, vaříme a rozdáváme jídlo. S každým, kdo chce, se bavíme, jak můžeme jít dál. A co bude zítra? Kdo ví… Spravedlnost nebo smrt! A dvě pepsi k tomu… C. RESERSE - ENG Washingtonova 21/1569, Praha 1 Ownership right: Czech republic Authority to operate with the state property: Ministry of Justice Vyšehradská 427/16, Nové Město, 12800 Praha 2 Historic protected site ?? The house was built in 1878 in the New Town of Prague in connection with development of area around Hlavní Nádraží. It has been reconstructed several times, incidentally by the Baťa enterprise, which influenced the diversity of architectonical features in the interiers. The house isn´t protected on its own, but it´s part of a historic protected site. It s unknow how long has it been since it the house is abandoned, but we are certain that it was empty in the year 2006. Nevertheless this year there was an exhibition „Future and Present of Prague 1“, which mentioned our house and made promises that this place will undergo a wholesome reconstruction in order to get some office spaces for Central Inspectorate for Czech bussiness inspection and Inspectorate of Midczech region and Inspectorate of Prague.. This goal wasn´t fulfilled and the abandoned house is still in decay. D. PROHLASENI - ENG From another perspective The building of the Ministry of Justice and squatters´ fairness Welcome to the „Sherwood“! This is show the locals call the park near Hlavní Nádraží. Walk through the path to its other end so you can observe, how are treated those, who happened to lack any shelter, live on the society´s edge and became outlawed outcasts. Hanging around the garbage cans under the Pragues´main highway, freezing and counting time. The Prague officials must probably ask themselves a question - how to present to the public the ambivalence of the omnipresent poverty with the our political statements that we value justice and liberty. The more homeless people, the stronger the establishment uses force to keep alive their spectacle. The number of homeless people in the streets of Prague is currently approx. 4000 and growing and the estimates are that in the next years the number could get double. The Prague officials, if not bulding fenced camps behind the city as they once planned, want to banish homeless from the public transportation. So the „Sherwood“ is changing. Communities of outcasts are spreading to the edge of oblivion with assistance of Czech police officers… Instead of this „low class citizens“ we could see now shining shop windows of Hlavní Nádraží. In their reflections we could feel safe – or like Alice in Wonderland. This filthy era has gone too far, i tis necessary to end this spectacle. Society, in which people are freezing to death behind closed doors of empty houses, has revelaled its barbarian character. Also the hystery of private ownership must be overcome. Neoliberal sacred value is burning under pressure of the absurdity of last decade anyway. Why hundreds of people have to die in the streets, despite there are plenty of empty houses, where they could lay their heads? We made a decision – to occupy an empty and unemployed house, which absurdly belongs to the Czech Ministry of Justice and we demand next elected minister or other corrupted white collars to write and implement the law to legalize squatting – because person´s desire to survive isn´t crime. Today we stay in front of the house, giving away free self-made lunch to passers-by… And we discuss what we should do next, with everyone who wants to. What will be tomorrow? Who knows… Justice or death! And two Pepsi-cokes with it.
Vzpomínky na budoucnost – Obsaď a žij
Žijeme ve světě, kde je všeobecně rozšířené vědomí téměř nekonečných možností, dostupnosti i toho nejvzdálenějšího cíle. Také kombinovat lze cokoli: tržní pragmatickou racionalitu doplňuje slepá víra a esoterika. Ve stále větší nejistotě a úzkosti z toho, co přijde, si budujeme v hlavách zdi, komunikace už neslouží k pochopení jiného a diskuzi s ním, ale pouze k potvrzení stejného a nakonec i jediného možného názoru.
I když se zdá, že je všechno možné, svět, který by spočíval na jiných principech, než na těch stávajících, se zdá naprostou utopií a něčím naprosto nedosažitelným. Dobrým příkladem je zaslepené uctívání soukromého vlastnictví, na které se váže imperativ všechno privatizovat. Soukromé vlastnictví dělí svět na ty, co mají víc, než potřebují, víc než mohou sami využívat, ale přitom mohou sami z užívání vyloučit ostatní. Před dlouhodobě prázdným domem leží na lavičce umrzající člověk bez domova. V České republice jsou stovky tisíc prázdných bytů, přesto Romové nemohou najít podnájem a musí žít v nedůstojných podmínkách na předražených ubytovnách a jen v Praze přežívá na čtyři tisíce lidí bez domova.
Žijeme ve městě, kde vlastnit prázdný dům je víc, než bydlet v něm a využívat ho. Žijeme ve městě, kde se centrum metropole změnilo z žijícího organismu ve skanzen pro turisty. Městské čtvrti se zbavují svých chudých, aby se na ně obyvatelé luxusních bytů a zaměstnanci z nových administrativních budov nemuseli dívat. Žijeme ve městě, které chce promrzlé bezdomovce, kteří nemají kam jít, vyhazovat z městské hromadné dopravy. Lidé tu musí být okrasní. Nejde o to tu žít, město musí být v první řadě sexy.
Žijeme ve městě, jehož vládci se v posledních dvaceti letech rozhodli vytěsnit ze svého prostoru nejen možnosti sociálního bydlení, ale pokud možno i místa alternativní a neziskové kultury. Žijeme na místě, které už má jen málo společného s otevřenou agorou, v níž lze zaslechnout i nepohodlné hlasy a vidíme, že i ty se dají často koupit. Žijeme ve městě, které se sice rozprodává jak na běžícím pásu, to ale neznamená, že už není cesty zpět a že není co bránit a oč usilovat. Zkušenost z jiných evropských měst nám ukazuje, že každé místo osvobozené od trhoveckých zájmů může inspirovat a může být pro jeho návštěvníky nakažlivé.
Porušujeme zákon, jenže také dobře víme proč to děláme. Tuto cestu volíme s čistým svědomím a při plném vědomí skutečnosti, že už žádná jiná nezbývá. Žijeme… a žít znamená také bouřit se a vzdorovat, protože jen tak je možné rozpoznat hranici, která rozděluje to, co je legální, ale není legitimní. Jen tak je možné vidět zdi, které nás dělí.
Žijeme ve městě, v němž před dvaceti lety obsadila skupina mladých lidí prázdnou usedlost Ladronka a na sedm let jí vdechla život. Obsaď a žij. Squat Ladronka se zapsal do naší kolektivní paměti. Záblesky v této paměti nám říkají, že vzdorovat má smysl. Znovu chceme místo, kde je možné cokoliv, místo, které nás spojí, místo, které si nejde koupit, které se musí vydobýt.
Žijeme…, a proto po dvaceti letech opět půjdeme obsazovat prázdné domy, jako symboly absurdity posvátnosti soukromého vlastnictví. Vdechneme jim život, vneseme do nich kulturu, kterou dělají lidé pro lidi, ne pro zisk. Vystoupíme proti tržní logice, která čím dál více obnažuje svou nehumánní podstatu a ožebračuje čím dál širší vrstvy obyvatelstva. Půjdeme bořit zdi, které si staví lidé v hlavách, budeme rozporovat jednoduchá řešení plná nenávisti, která staví chudé proti zbídačeným a svůj hněv obrátíme proti těm, kteří vidí jen maximalizaci zisků a minimalizaci nákladů. Nejsme němé publikum, které unese cokoli.
tisková zpráva
V sobotu 31. srpna, dvacet let od obsazení legendárního squatu Ladronka, probíhá v Praze pod názvem Vzpomínky na budoucnost – Obsaď a žij! squaterská slavnost.
Odehraje se v deseti dlouhodobě prázdných chátrajících domech, které budou alespoň na tento den oživeny výstavami, koncerty, performancemi, lidovými jídelnami, kavárnami, bary a dalšími spontánními aktivitami veřejné pospolitosti.
Deset chátrajících či jinak devastovaných domů po celé Praze bylo vybráno jako deset příkladů nesmyslnosti a neudržitelnosti současného stavu bytové politiky a trhu s nemovitostmi obecně. Proto současně s jejich obsazením a oživením zveřejnily zúčastněné kolektivy k dnešní akci prohlášení dostupné na webových stránkách vzpominkynabudoucnost.squat.net, v němž vysvětlují širší souvislosti dnešní akce: „Squating nejen jako řešení bytové situace, ale především jako aktivní politický postoj. Squating nadřazující základní lidské právo na střechu nad hlavou nad „právo“ kšeftování s domy. Squating odebírající domy těm, kdož si je zjevně nezaslouží, a vracející je zpět místním komunitám, čtvrtím, městům a jejich obyvatelům. Squating jako odpověď na současnou bytovou politiku, neúprosně ústící v sociální vyloučení, vznik ghett a nárůst rasismu.“
Účastníci věří, že obsazením vybraných domů připoutají ke svým názorům pozornost a sympatie sousedů i všech ostatních Pražanů. Podporu již zaznamenali od aktivistů věnujících se památkovým kauzám: „To, jak majitelé nakládají se svými nemovitostmi, zvláště v případě památek, je naprosto skandální a do očí bijící. Myslíme si, že squating je legitimní způsob, jak na toto zneužívání vlastnictví upozornit,“ říká Jakub Bachtík z Klubu Za starou Prahu.
Squaterskou tradici v Česku představuje především bývalý squat Ladronka, který se na několik let (1993-2000) stal evropským pojmem a jehož historii a stovky tam pořádaných akcí dokumentuje výstava v klubu Utopia, která bude zahájena 3. září a potrvá čtrnáct dní.
Uplynulých dvacet let je ale plných více či méně úspěšných pokusů o existenci nezávislých kulturních a sociálních center nejen v Praze (Buďánka, Sochorka, Českomoravská, Milada a další), ale i v dalších českých městech. Poslední kapitoly squaterského hnutí se v Praze psaly v roce 2009, kdy byl nejprve vyklizen squat Milada a o několik měsíců později policie zmařila v zárodku pokus oživit prázdné městské lázně Na Slupi. V obou případech bylo použito násilí pro vyklizení domů, které od té doby neobsazeny chátrají.
Souběžné obsazení a alespoň chvilkové oživení rovnou několika domů současně není ve světě nic neobvyklého: Během prvního squaterského festivalu v saském Lipsku byla 25. dubna 1998 obsazena hned celá stovka domů. Takovéto ambice dnešní pražská akce sice nemá, přesto by podle organizačního týmu „byla škoda zůstat jen u chvilkové připomínky krás a užitku squaterské historie. Rádi bychom otevřeli a psali novou kapitolu. Nejlépe hned.“
Zúčastněné kolektivy Vzpomínek na budoucnost – Obsaď a žij! 2013
Další otázky? Tiskový mluvčí je na telefonu 774 387 226. Nebo se zvedněte a dejte si trochu staré dobré žurnalistiky.
Seznam obsazených domů:
Pohořelec 25, Jungmannova 21, Petrská 33, Washingtonova 21 a další…
(Aktualizované informace najdete na webových stránkách!)
http://denikreferendum.cz/clanek/16302-mesto-ma-zit-ne-chatrat